I když nám čeština, němčina nebo angličtina na první poslech znějí jinak, většina evropských řečí má společného předka a patří do indoevropské jazykové rodiny. Proto máme v mnoha jazycích podobná slova. Třeba slovo “noc” zná angličtina jako “night” , latina jako “ nox” a litevština jako “naktis”. Vedle této velké rodiny ale máme v Evropě i fascinující „jazykové cizince“, jako je maďarština nebo finština (které mají 14 až 18 pádů!), nebo dokonce baskičtinu na severu Španělska, která nemá příbuzného vůbec nikde na světě.
Přemýšlel/a jsi někdy nad tím, jak je možné, že polygloti mluví pěti, deseti nebo i více jazyky?
Nemají žádný zázračný talent! Jejich tajemství spočívá v jednoduchém přístupu:
- Mluví od prvního dne a nebojí se dělat chyby.
- Neučí se hodiny nazpaměť dlouhé seznamy slovíček a poučky.
- Poslouchají a čtou věci, které je opravdu baví.
Vědí totiž, že mluvit s chybami je tisíckrát lepší než nemluvit vůbec. A přesně tenhle „polyglotský trik“ můžeš použít i ty při učení češtiny!
Učení jazyka zkrátka není o dokonalosti, ale o odvaze mluvit a spojovat se s druhými. Nemusíš znát všechny gramatické poučky nazpaměť, abys si dokázal objednat kávu, popovídat si se sousedem nebo bez stresu zvládla návštěvu u doktora. Každé nové slovíčko ti dává větší jistotu.
